ŘÍM A KORSIKA 2001

ŘÍM A KORSIKA
1.DEN - PÁTEK 25. 5.	CAVOTASSO - ROMA
2.DEN - SOBOTA 26. 5.	ROMA - CIVITAVECCHIA
3.DEN - NEDĚLE 27. 5.	CIVITAVECCHIA - PORTO ARANCI - StaTERESSA - BONIFACIO
4.DEN - PONDĚLÍ 28. 5.	BONIFACIO - SARTENE - PROPRIANO
5.DEN - ÚTERÝ - 29. 5.	PROPRIANO - PETRETO - COL d EUSTACHE - ZICAVO - COL de VERDE
6.DEN - STŘEDA 30. 5.	TÁBOŘIŠTĚ NA COL de VERDE -GHISONI - CORTE - RESTONICA
7.DEN - ČTVRTEK 31. 5.	RESTONICA - CORTE - ST. MICHAEL - COL de VERGILIO - PORTO
8. DEN - PÁTEK 1. 6.	PORTO -GALERIA - CALVI
9. DEN - SOBOTA 2. 6.	CALVI - ILLE ROUSSE - SAINT FLORENT - BASTIA
ITÁLIE
1O. DEN - NEDĚLE 3. 6.	LIVORNO - PISA - VIARÉGGIO - LaSPECIA
11. DEN - PONDĚLÍ 4. 6	LaSPECCIA- PASO CERETTO - CASTELNUOVO - CEGODNO
12. DEN - ÚTERÝ 5. 6.	CEGODNO - POLO - řeka PÁD - MANTOVA
13.DEN - STŘEDA 6. 6.	MANTOVA -VERONA -L.d. GARDA -RIVA del GARDA
14.DEN - ČTVRTEK 7. 6	volno na Lago di Garda
15.DEN - PÁTEK 8. 6.	RIVA del GARDA - Lago MOLVENO- BOLZANO
16. DEN - SOBOTA 9. 6	BOLZANO - Pso CASTALUNGA - CANAZEI -Pso FEDAIA - MARMOLADA
17. DEN - NEDĚLE 10. 6.	MARMOLADA- SELVA di CADORE Pso GIAU - CORTINA - LIENZ
RAKOUSKO a ČR
18. DEN - PONDĚLÍ, 11. 6.	LIENZ-HEILIGENBLUT-HOCHTOR- FUSCH
19. DEN - ÚTERÝ, 12. 6	FUSCH - BISCHOFSHOFEN - St. MARTIN - HALLSTATT - BAD ISCHL
20. DEN - STŘEDA, 13. 6.	BAD ISCHL- VOLKABRUCK - ASCHACH -AIGEN - HORNÍ PLANÁ
21.DEN - ČTVRTEK 14. 6.	HORNÍ PLANÁ - ČESKÝ KRUMLOV - Č. BUDĚJOVICE - TÁBOR

1. ÚVOD

srpen 2000

Na cestě kolem Československa ulevuji černýmu svědomí a během pauzy v Tekovských Lužanech posílám pozdravnou SMS Karlovi Finků. Z ním mimo jiné vyplývá, že jedu sám. Na rozdíl od roku 99, kdy jsme společně absolvovali trasu Barcelona - Paříž.. Úplně bez šrámů na jeho duši se to neobešlo, což mě mrzí. Tak o tom trochu přemýšlím. Nicméně jsme si slíbili, že v roce 2001 pojedeme zase spolu.

duben 2001

Dohoda s Karlem je jasná, dáme si trasu Řím - Tábor přes  ostrovy Sardinii a Korsiku.

květen 2001

Jsme s partičkou na pár dní v Dolomitech. Na sedle Pordoi někdo říká "..a tudy Jirko pojedeš?" "Asi jo, vlastně už za 3 neděle" odpovídám a vedle stojící Zdeněk Kadlec netuší, jak velice se ho to bude týkat.

Máme s Karlem lístky do autobusu směr Řím a to až do Neapole. Kdybychom chtěli mít lístek do Říma, musíme nastoupit až v Brně. To je blbost, co?

4 dny před odjezdem Karel oznamuje, že jet nemůže. Trochu mě to rozhodilo, tentokrát se mi samotnýmu nechce. Odložit cestu na podzim už nemůžu a odložit ji o rok? Co já vím, co bude za rok. Napadlo mě, že jedinej člověk dostatečně střelenej na to, aby rychle všechno zařídil a cestu s přehledem absolvoval jak sportovně tak materiálově (i materiálně) je právě Zdeněk Kadlec. Stalo se. Koupil si Cannondalea, stan, karimatku, pár dalších věcí vypůjčil a jedem.

1.DEN, PÁTEK - 25.5. 2001 - CAVOTASSO - ROMA- camping FLAMINIO

13.45 - Stojím u "ristorante" na dálničním parkovišti poblíž Říma. Jmenuje se to tu Cavotasso-sud nebo tak nějak. Začínáme se Zdenákem montáž kol vyjmutých z přepravních kartonů. Vyrazili jsme včera ve 3 odpoledne z Prahy přes Brno, Vídeň, Tarvisio, Ravennu a  Rimini. Protože z Brna nikdo do Říma nechtěl a my jsme nesměli (zato do Neapole jo...), autobus nás  hnusně vypliv´ právě tady na tomhle autogrillu. Budeme hledat v polích únik z dálnice a stradu via Roma. Kolik to tam bude km nevím. Třicet?

Nutno dodat, že cesta poloprázdným autobusem byla dobrá, spali jsme na dvojsedačkách, klimatizace funkční a únava žádná.

14.30 - kola smontována. Šlo to celkem dobře. Máme všechny předpoklady k tomu, aby to byl bezvadnej zážitek. Doufejme, že tomu tak skutečně bude. Teď ještě jedno plechpivo u pumpy na povzbuzení. A jedem. Překonali jsme první překážku - plot kolem dálnice. Pokračujeme k domečkům na obzoru, abychom se napojili na hlavní silnici. Chrochtáme blahem, jak fajn je svět ze sedla bicyklu. Řím je vlevo, bouří tam bouřky.

Státní silnici na Řím lemují černý prostitutky, jsou zamračený jak to odpolední počasí. Na hranicích Říma bloudíme. Nejsme na jihovýchodě, ale na severu, to nás ti hoši autobusáci vysadili pěkně blbě.

16.00 - můj první defekt, lepím duši  na přivaděči do centra Říma.

18.00 - marně hledáme u  olympijský vesnice camping. Je už pozdě na návštěvu památek a tak se vracíme na sever do campu Flaminio. Stmívá se, když stavíme stany a vaříme čaj. V hospodě máme první společnou pizzu a trochu vína. To by pro začátek stačilo. Všechno je ještě před námi.

Ujeto 48,32 km.

2.DEN, SOBOTA - 26.5. 2001 - ROMA - LADISPOLI - CIVITAVECCHIA

8:30-opouštíme camp Flaminio na ulici Via Flaminia. Dobře jsme se vyspali, sluníčko svítí. Chceme co nejrychleji projet Řím a dostat se na Via Appii.

10:23 - po 20 km od campu jsme tady. Via Appia je celkem zarúbaná protože hrubě dlážděná už z náměstí Piazzale Numa Pompilio. Našim zadkům to na naložených kolech nijak nesvědčí. Má to tu ale ohromnou atmosféru. Zdeněk právě teď někde přemlouvá nebožtíky a já fotím. Římané pohřbívali své nejbližší podél takovýchto cest, protože věřili, že když budou okolo- jdoucí přeříkávat jména na náhrobcích, duše zemřelých se vyvolají zpět k životu.

Via Appia
Via Appia
Co je to za cestu?
cesta do historie anebo naopak
Přečti si jméno a uvidíš kouzlo,     
Via Appia, Via Appia
snaž se porozumět.
Sedíš tady na krátké zastávce
Řekl bych víra mrtvých
všechno začíná a ty už jsi tady.   
(Z.K.)

11:30 - dojeli jsme docela hladce ke Colosseu. Fronta dovnitř je děsná, tu nevystojíme. Colosseum je úchvatný, okolí - Forum Romanum (středisko náboženského a občanského života starého Říma, v r. 283 však zničené požárem a postupně rabované nájezdy barbarů a těžením stavebního materiálu - teprve počátkem 18. století začala postupná konzervaze a záchrana) taky, počasí bez chyby.

S výstavbou Colossea se započalo už v r. 72. Tehdejší amfiteátr pohltil až 50.000 diváků. Během představení mohli Římané shlédnout souboje gladiátorů, štvanice na divoké šelmy, ale i námořní bitvy a aréně napuštěné vodou. Prostory Colossea se staly i svědkem utrpení prvních křesťanských mučedníků. Odhaduje se, že zde přišlo o život až půl milionu lidí. Colosseum postupně chátralo, stalo se zdrojem stavebního materiálu pro nové římské paláce a kostely. Dokonce se z krásných mramorových desek pálilo vápno. Demolice byla zakázána až v 18. století....

Nasáváme náladičku a pokračujem.

Collosseo
Čemu nerozumíš?
Všemu!
Obrazu tvému?
Proč bože "Koloseum ?"
Kdo hledá smrt, projde bránou, kdo sází, stojí stranou.
A kdo jsi ty?
Jsem host a vítězím.
Prostě žiji.
(Z.K.)

Procházíme pěšky část Fora Romana a dojíždíme k fontáně di Trevi.

Fontána di Trevi
Tisíce bublinek,
tisíce pusinek. 
( Z.K.)

Tady je lidí! Na minináměstíčku se nám ovšem líbí. Mince se má házet do fontány zadem, přes hlavu, volím ovšem standardní způsob.Ještě opláchnutí rukou a fotka se vstřícným policistou. Můžeme pokračovat.

Ulička Margutta nedaleko Španělských schodů je uličkou malířů. Dlužno poznamenat, že díla, která tam byla ke shlédnutí nás zrovna neuvedla do stavu vytržení. Od kýčů až po okázalou abstrakci. Kdyby tady někteří naši táborsko-staroměstští přátelé ve svém nezdegerovaném stavu vystavili svoje dílka, měli by úspěch stopro.

Jestli na něco současní Římané kašlou, tak jsou to dopravní předpisy. Červená zde není nijak významná barva a ani ten bílý proužek v červeném poli nikoho od protisměrný jízdy neodrazuje. Tak jsme ty praktiky s úspěchem převzali a velmi rutinovaně se motáme ve velkoměstském provozu.

Ve 14.30 jsme u baziliky Sv. Petra. Na náměstí s 284 sloupy.

Podařila se nám výborná věc. Vyjíždíme z náměstí sv. Petra a na Piazzale Garibaldi. Je odtud parádní výhled na Řím. Porovnali jsme si prožitky uplynulých hodin a pokecali s jedním Korsičanem a londýnským Římanem, či spíš římským Londýňanem. Probrali jsme kde co, včetně rozpadu Československa a korsického separatismu. Heineken do nás zašuměl a v 15.50 odjíždíme via Aurelií Antiqua směrem na Civitavecchii.

Vyhlídka na Řím
Čí je ta dlaň?
Rychle vyměň paže!
Kam levá ruka sáhne,
to pravá snadno zvládne.
Jseš prostě nad tím
a můžeš si hrát,
vzpomínky míchat. 
a vlastně se loučit 
(Z.K.)

Ze Říma vyjíždíme bravurně silnicí dálničního typu do městečka Torri Pietra a jedem na Ladispoli. Stran počasí se dělá podvečerní klídek. V supermercatu za Ladispoli si dáváme večerní svačinku a mastíme dál k moři vyhledat camping.

Máme sice radost z přítomnosti moře, ale je tu trochu zmatků se spaním. Je už 20,30 a nic. Camp v Marinari nefunguje a z Civitavecchie se taky vracíme s nepořízenou. Pak nám jedna paní kamsi volá a my jedeme do campu, jež je odtud prý 20 minut. Hm, to jo, jenže autem. A tak ve tmě šlapem dál a dál. Značení je opravdu katastrofální. Tážeme se kolemjdoucí siluety na camp La Frasca.

"Campeggio La Frasca si, si. Attenzione, strada brutta...", odpovídá paní.  A taky jo, končíme v loužích na pobřežní cestě kdesi pod vesničkou San Antonio a za svitu měsíce stavíme stany. Myjeme si zadky ve slaný vodě a  skromně upíjíme poslední deci vody neslaný. Zmoženi únavou bleskově usínáme.

Ujeto 133 km, celkem 182.

3. DEN, NEDĚLE - 27.5. 2001 - CIVITAVECCHIA - PORTO ARANCI- StaTERESSA di GALLURA - BONIFACIO

Jsme na romatickým místě poblíž pinií. Je 6.00 - ale musíme sebou hodit, Loď na Sardinii jede v 8.10 loď a my se vracíme zpět do Civitavecchie.. Už se těšíme, jak na lodi doženeme zanedbanou hygienu. Nemáme vodu a tak nevaříme, nepijeme a nejíme. Tudíž všechno jde svižně a daří se nám dorazit včas do přístavu.

Jedeme krásnou expresní (ale i dražší) lodí. Ty vole, to je svist..... Loď je obrovitá, první patro připomíná interiér letadla, plyš v restauraci nás pojímá a vyzývá ke spánku, či konzumaci silné dobré kávy. Na palubě se dá poležet a provětrat spacáky. Ležím a pozoruji delfíny, sluce žhne do nekonečných mořských plání.

V 12.00 vysedáme v Porto Aranci. Zátoka je azurová, pláž láká, je na ní jen 5 lidí. Golfo Aranci pak opouštíme ve 13.00. Jedem po severním okraji Sardinie rozhodnuti přejet večer na Korsiku.

V Arzacheně si dáváme pauzičku. Trochu mě totiž trápí křeče - důsledek půstu po sežrání nekvalitní polské zeleniny ještě před odjezdem.

Dál pokračujem přes Palau do Santa Teresa di Gallura. Je vedro - pijeme litry vody, kterou si slunce z našich těl rychle odebírá. První kopce absolvujeme v pohodě.

V 18.30 nastupujeme na loď společnosti Moby Lines a za 26 000 lir (je to dost...) plujeme na nedalekou Korsiku.

První dojmy z Korsiky jsou zcela úchvatný. Městečko Bonifacio je vystavěno na bílých útesech do nichž moře za miliony let vytvarovalo bizardní reliéf. Loď posvátně vjíždí do tý scenérie a zapadající slunce všechno barví. Lze se jenom těšit na všechno, co nás na Korsice čeká.

Vystupujeme z lodě přístavu a nacházíme camp Pian del Fos na kopci 3 km za Bonifaciem. Jsme tu téměř sami. Ve 22.00 ještě jedem do města na večeři. Ale pingl byl protivnej, jídlo drahý a trochu odbytý. No, nedostal dýško ani náhodou. Tak ještě slast - teplá sprcha, dobytí telefonu, trocha hudby z walkmana a spát.

Ujeto 100 km.

Ostrov Korsika má rozlohu 8.720 km a je čtvrtým největším ostrovem Středomoří po Sicílii, Sardinii a Kypru. Ostrov je dlouhý 183 km a široký 83 km, což přibližně odpovídá vzdálenostem ostrova od evropské pevniny. Od Francie je vzdálen 180 km, od Itálie 80 km. Na jihu ostrova, u městečka Bonifacio, odděluje 12 km široký pruh moře Korsiku od jejího sesterského ostrova, od ostrova Sardinie. Korsiku najdete mezi 41. a 43. rovnoběžkou, tedy na stejné zeměpisné šířce jako jsou Pyreneje a střední část Apeninského poloostrova.

Korsika
A když se konečně chystá,
krásně vypadá Bonifacio.
Máš chuť půjčit si lodičku
a obeplout pobřeží.
Je jako poušť na výšku.
Co je za ní?
Korsika a naše cesta přes ní
zatím jen struny ladí.
Z.K.

4.DEN, PONDĚLÍ -28.5.2001 -BONIFACIO -ROCCAPINA -SARTENE - PROPRIANO

Tak jdem natvrdo do Korsiky. Bonifacio opouštíme až v 10.30. Zjistil jsem důležitý informace v místním "íčku". Byla tam příjemná Františka a dala mi katalogy pro celej ostrov. Posnídali jsme první bagety a rajčata v přístavu. Nízký mraky se vyfoukávají a dělá se slunečno.

Stoupám kolem krásných zelených keřů po kvalitní silnici. Vlevo zvlněný údolí. Končí zcela opuštěnou pláží z níž vyrůstá modrá hmota moře a ztrácí se v oparu. Po obou stranách na horizontu ční pískovce dosti bizardních tvarů. Mezi tím občas kamenná salaš s červenou střechou. To zní dobře, ne?

Jedem směrem na Sartene, protivítr je dost nechutnej. Poprvé registruju dvojjazyčný nápisy - francouzky a starokorsicky.

Ve 13.00 jsme na ostrohu Roccapina, z něhož míříme na sever do vnitrozemí. Slunce připaluje, ale jarní Korsika je šťavnatě zelená a opticky svěží.

V 15.00 - Sartene. Město na strmým svahu, náměstíčko s mnoha kavárnami. Jedna z nich nás zlákala. Popíjíme kávičku. Víno si na Korsice v hospodě dávat nebudem - lahev je za cca 45 Frs, Jídlo též ne. Obyčejná pizza stojí 55 Frs, za to bych měl v Itálii dary moře i s mořskou pannou. Spíš zvolíme strategii nákupů v supermarketech a pikniků ve volný přírodě.

Večer přijíždíme do Propriana. V campu Tikiti skoro nikdo není. Dokonce ani správce. Potkal jsem cestou do umýváren želvu! Ještě jsme si odskočili na koupačku do moře a lehkou projížďku městem. Trochu si vylepšujeme a ladíme svoje vybavení, u stanů upíjíme vínko a registrujeme přicházející noc. Obloha svítí spoustou hvězd. Myslím na dceru Sylvu a její právě zahájený maturitní týden. Jen se divím, že SMSkou jěště nepřišla žádná prasečinka od A.Š. Ani nic slušnýho, což mě ovšem nepřekvapuje. Zato psal kamarád Honza Moláček: "Ahoj skauti, jak to jde? Já jsem to včera na Králi Šumavy pěkně zmastil, zlomil jsem kliku a teď sedím U Lva."

Ujeto 83,80 km, celkem 366,7.

5.DEN, ÚTERÝ - 29.5. 2001 - PROPRIANO - PETRETO - COL d EUSTACHE - AULENE - ZICAVO - TÁBOŘIŠTĚ NA COL de VERDE

8:01 stojím nad mořem a pak sjíždím z campu TIKITI definitivně vstříc horám. Nikdo nechce peníze za nocleh. Ještě je brzy. Sluce už pere a nás čekají horský sedla. První z nich je Col de Celaccia, 580 m.n.m.

V 11.15 jsme v Petretu. Svačinka, pohled na sněhobílej hlavní hřeben ostrova a vzhůru odbočkou po uzounký asfaltce do divočiny. Do Petreta to byla havaj ale tohle bude husťárna. Nicméně první kilometry jsou v pohodě. Stoupáme jarní bujnou zelení, míjíme kamenný domečky a nespočet studánek.

Jak jsem si to tak všechno pochválil, tak přišel první zcela vážnej technickej problém. Při přehazování se mi vysypalo složení řadící páčky na silnici. Strhnul se závit na osičce, matička vypadla a šlo to všechno ven. Oprava představuje totéž jako dávat dohromady vysypaný hodinky. Museli jsme rozebrat i řazení přesmykače, abychom pochopili princip a pak jsme to asi hodinu a půl sestavovali. Oprava byla samozřejmě jen provizorní a pokračuju dál s obavou, jak dlouho to vydrží. Aby se situace neopakovala, tak při řazení nejdřív levou rukou přehmátnu doprava, prstama stisknu k sobě stroječek řazení a pravou pak přehodím. Ve stoupání 12 % je to dobrá zábava a budu to tak praktikovat až domů.

Á - konečně míjíme malý polodivoký prasátka. Chovají se zcela mírumilovně. Hory trochu připomínají zadní partie Vysokých Tater od Bielovodský doliny - Muráň a podobně. Poslední kilometr na Eustachovo sedlo tvoří parádní travers s výhledy na morfologicky velmi rozmanitej terén. A k tomu osvěžující potůčky a vegetace.

Sjíždíme scenérií divokých skal fantastických tvarů se spoustou otvorů a prohlubní. Na obzoru je zvláštní horstvo typu Rossengarten ( Dolomiti). Na jeho úpatí se krčí opuštěný kamenný chaloupky.

Je tu Aulene. To jsem si nemyslel, že pojedu takovej kus světa, abych si tu dal nejdražší pivo života. Vesnickej bar nás totiž osvěžil pravým korsickým - zn. Pietro.  Dali jsme si každej 2 x 0,25 l,  ale špatně pochopili cenu ve vztahu k množství. A tak jsme zaplatili za 0,5 l  204,4 Kč (36 Frs....). Jen když jsme zdraví. Stejně dneska není kemp, tak ušetříme.

Takto osvěženi vyrážíme v odpoledním  čase z Aullene na sedlo Col de la Vaccia. Profil stoupání je v první části docela mírnej..., ale teď už to neplatí, vidím druhou část. Kapky našeho potu zkrápí rozpálený asfalt.

Kolem silnice je to úplná botanická zahrada. Sedlo sametově travnatý, otevirají se z něj pohledy na hlavní hřeben, je už dost blízko. Pasou se tu prasátka, koně a bejci.

V 18.00 jsme v Cozzanu, před tím v Zicavu. Zíráme na pár vodopádů a šlapem na další kopec. To jsem zvědav, kde budem spát. Je to tady samej les, louky žádný. Blížíme se sedlu. Silnice je skvělá a rychle nabíráme ve stínu stromů výšku. Jsme v sevření dvoutisícových kopců.

Před osmou hodinou večerní vyjíždíme na sedlo. Představuju si, jak budeme hledat místo na spaní ve strži mezi hovnama od krav, bez vody. Náhle se vyloupne vlevo lesní hospůdka, pod ní zemní terasa, travička, studánka, pár stanů, lavičky, zkrátka naprostá idyla - horolezecká základna. Smíme tu zůstat a je to zcela perfektní vyvrcholení nádhernýho dne. Situace náhlých zvratů jsou na tomhle stylu putování po světě nejdráždivější. Dokonce obousměrně (jak říká jeden starej rocker - malej průser nikdy neškodí).

Dnes to bylo 121 km.

6.DEN, STŘEDA - 30.5. 2001 - TÁBOŘIŠTĚ COL de VERDE - GHISONI - VIVARIO - CORTE - RESTONICA

Vzbudil nás hýkající býk. Po svěží hygieně v lesní studánce s prýštícím pramenem ledové vody sjíždíme mezi balvany po cestě, která byla ponechána napospas živlům. Spodní partie už jsou O.K. a tak záhy snídáme v Ghisoni croissant a kafíčko. Jedem na Col de Sorba. Krajina připomíná Javorovou dolinu v Tatrách. Na sedlo jsme vyjeli ve stínu stromů velmi svižně a padáme do Vivaria na dosah od Monte d´Oro a Monte Rotondo (2622). Vrcholky pokrývá sníh. Drsně to kontrastuje s pásmy vyhořelých lesů. Stromy jsou mrtvý - dole spálený, nahoře suchý, vegetace v parteru lesa už se oživila. Velmi zvláštní a velmi ponurý.

V 14.00 jsme ve Vivariu. Je tu strašný vedro. Psi se  chladí v kašně s ledovou vodou,  já lezu do rozpálený telefonní budky a povzbuzuju předmaturitní Sylvu.

Následně jedem přes Venaco po státovce na Col de Bellagranajo. Vzduch žhne.

15.30 - Konečně jsme v Corte. Je to správní centrum vnitrozemí části Korsiky. Dokonce s universitou. Dáváme si  rozchod. Prolézám historické centrum na pahorku uprostřed města, úspěšně nakupuji plynovou bombu a následně se vydáváme do údolí Restonica vyhledat stejnojmenný camping.

Ocitáme se v opravdu vysokohorským terénu. Camp se rozkládá podél divoce bouřícího potoka Restonica 6 km nad Corte. 30 Frs za osobu + 15 za stan.

Ještě v 17.00 se vydáváme nalehko vzhůru uzounkou asfaltkou do údolí Restonica vstříc zasněženým velikánům. Museli jsme ovšem lstivě obejít hlídače, kterej nás tam nechtěl pustit (jednosměrný provoz v určených hodinách).

Je to 10 km do ukrutnýho krpálu. Cesta je občas silně poškozená, jarní vody a přívaly kamení z hor se starají silničářům o každoroční práci. Okolní divočina je zcela srovnatelná s parky španělských Pyrenejí.

Konečně po jeden a půl hodině vjíždíme do široce se rozevírajícího konce Restoniky a hory nás pojímají. Je tady velký parkoviště a kamenný taverny. Jsme tu ale jedinní návštěvníci, parkoviště zeje prázdnotou. Říčkou se valí tající sněhy a slunce zapadá za ostře řezaný obrys Monte d´Oro.

Opatrně sjíždíme dolů. Protože sluníčko už je za horama a potok ochlazuje dolinu je nám v tenkých moirách docela zima. Už abychom byli dole. Nechat si to rozjet ale není radno, taky by se to nemuselo ubrzdit.

Po návratu jsme velmi vyčerpaní celodenním vedrem a večerním extravagantním výletem. Únavou o všechno zakopávám, rozlejvám si čaj a kafe, vysypávám do trávy cukr. Disfunkční motorika. Jdeme za tmy do hospůdky naplánovat další dny. Po zalehnutí okamžitě spím navzdory řvoucímu potoku pár metrů od mojí hlavy. Sylva zítra maturuje.

Ujeto dnes 87km, celkem pak 548.

7.DEN, ČTVRTEK - 31.5. 2001- RESTONICA - CORTE - CASTIRJA- CALACUCCIA - COL de VERGIO - PORTO

Probouzím se s myšlenkou na Sylvu. Tak to bude mít dneska konečně za sebou. Nepochybuju, že odmaturuje, jde o to jak.

8.14 vyjíždím opět do Corte. Na cestě potkávám jednu horskou kozu a opatrně jí objíždím až u kraje silničky - tak se bojím. Za zatáčkou je ovšem kozenek stádo a nezbývá mi, než strach potlačit a vrhnout se směle do jeho středu.

Jedeme nad Corte do StMichael krásným otevřeným údolím, abychom vzápětí sjeli k říčce Golo na Ponte Castilla. Výška pouhých 345 m.n.m. a teď vzhůru na nejvyšší bod naší korsické trasy - sedlo Col de Vergilo (1477). 40 km stoupání. Krajina bude asi úchvatná.

A taky jo. Začátek je kaňon s nízkými porosty prorůstajícími červené skály. Silnice je posazena asi 80 m nad Golou a proplétá se různými traverzy a tunýlky. Nevím kam se dřív podívat, kde zastavit a co fotit.

11.00 - rozevírá kaňon a v průzoru tvaru "V" spatříme pohled na výše zasněžený pás hor. Po chvíli už hledíme na Monte Cinto. Stavíme v Calacuccii u jezera. Plechpivo, něco sníst a vzhůru do sedla Vergilo. Od Sylvy zatím žádná zpráva.

A je to tu. Zrovna, když si fotím odspodu Monte Cinto, zachycuje můj mobil tuto SMSku: "1,1,1,2 CAU SYLVA".Má potvora lepší vysvědčení, než já. S tímhle přístupem by se mohla naučit i na ty bubny, co?

Naše cesta mezitím parádně pokračuje. Jedem krajinou sytě zelených lesů a dvoutisícových hor.

Na sedle Col de Vergilo jsme v 16,00. Nejvyšší místo přejezdu ostrova. Oslavíme to malou lahví korsickýho  vína a trochou sýra.

Sjíždíme do Porta. Po 10 km sjezdu zase vidíme moře. Silnice je stále horší, uzší a dramatičtější. Padáme do západu slunce a z výhledů po okolní skalní scenérii se tají dech.

Jsme v Portu. Je zakleslý do hor, no kýč jako bejk. Usídlili jsme se v campu Solé Vista asi 1 km od moře. Ještě nákup v supermarketu a pak pojídání francouzských lahůdek (kozí sýr, olivy a červený hovězí salám) v kombinaci s vínem Cabernet a chladným pivem Heineken - především na oslavu Sylvy maturity.

Tak končíme, zítra je taky den.

Ujeto 97 km, celkem 645,5.

8. DEN, PÁTEK - 1.6. 2001 PORTO -GALÉRIA - CALVI

Dneska je to vlastně první den bez esemeskových maturitních informací..... Trochu jsme se včera pinkli a tak se nám nechce vstávat. Ale přesto vyrážíme po osmý hodině vstříc severozápadnímu pobřeží Korsiky. Trochu se dnes budeme flákat.

9.19 jsme v zálivu Porta pod strážní věží. Sajeme mořem vonící vzduch a pijeme ranní kávu. Brzy potom opouštíme tento intimní kout ostrova. Silnice nás zavádí do členitého terénu mezi hnědočervené skály nad sytou modř středozemního moře, olemovanou bílou pěnou příboje. Sedlo Col de la Croix vybízí ke sjetí na lákavě opuštěné pláže, ale času je málo. Mimochodem, silnice je tu děsná. Asfalt podleh´  dopravnímu zatížení a dlouhodobě působícím slunečním paprskům a připomíná to spíš tobogán. Přetížený kolo úpí a podivně se kroutí. Horší silnice jsou jen v Polsku. Dominuje ale pohledová kombinace - Monte Cinto + moře a to nemá chybu.

Mezi 14-16tou hodinou se zdržujeme v Galérii. Širokou zátoku dělí skalní výčnělek na 2 pláže. Jedna je po obytnou zónu a jsou tam mírnější vlny. Druhá je drsnější s velkým vlnobitím a deltou sladkovodní řeky, kde se dá snadno spláchout z těla mořská sůl. Pozadí tvoří horstvo centrálního hřebene. Dá se tu běhat, jezdit na kole. Vlastní vesnička je malá, nepříliš vykřičená, nekomerční, camping s názvem IDEAL má stinné stromořadí + hospodu a leží cca 150 m od moře. Co dodat?

Z Galerie jedem dál podél pobřeží na Calvi. Je to krajina nepříliš dotčená turistickým ruchem, docela opuštěná. Zvláštní klimatický úkaz: Mraky jdou 100 m nad mořem a pak kloužou po terénu na silničku po níž jedem. Balí nás do svých peřin a je to jako bychom byli někde v 1500 m na slovenských horách.

Už budem skoro v Calvi. Mění se barva kamenů. Neumím to moc popsat, ale to jsou věci... Šutry jsou poznamenaný větrnou erozí a někdy připomínají segmenty těl pastózních otylců.

Přijíždíme do Calvi. Je to luxusní centrum turismu. Spíme v campu Les Tamaris. Nechtěl jsem nechat majiteli svůj pas přes noc. "Proč?" ptal je korsickej Chorvat udiveně. "No, jdem večer do města, co kdyby ho po mně chtěli policajti?" "Cože? Policajti a na Korsice? Proč by tu byli policajti?"

Camp je fajn, ale v sezoně bych to tu mít nemusel. Noční město žije. Lodní spojení do Nice a Marsseiles je znát. V přístavu kotví luxusní jachty, kde si dovedu v kožených sedacích soupravách živě představit Vesraceho nebo Belmonda s pěknejma holkama a sklenkama Jacka Danielse. Prošli jsme si hrad. Žije to tam. V hospůdkách i jinak. Policajti opravdu nekontrolujou pasy, zato tady mají vokální koncert.

Zítra opustíme Korsiku. Nějak rychle to uteklo.

Ujeli jsme 101 km, celkem máme 748 km.

9. DEN, SOBOTA 2.6. - CALVI - ILLE ROUSSE - SAINT FLORENT - BASTIA

Některý supermarkety jsou až příliš super. O tom v Calvi to platí určitě. Zdrželi jsme se tam až do 11 hodin. Nakoupili kde co - nůžky, pivo, film, fixy, saláty, ryby, baterie atd.

Ojíždíme z Calvi, vlevo příboj, vpravo hory.  Za Calvi je několik velkých campů, v sezoně jistě brutálních, mimo by to stálo za pokus.

V 15.1O vyjíždíme na sedlo Bocca di Vezzu. Což to nic, takových už bylo, ale - setkali jsme se tady s úžasným chlapíkem. Jak tak odpočíváme a pijem Heineken, přijel na kole typu Favorit člověk. Vypadal jak mladší Pierre Richard. Byl neuvěřitelně hubenej. Měl na sobě plátěnky, krátký kalhoty a na nahým těle tenkou slupku připomínající větrovku. Pořád se usmíval. Vlastně se furt tlemil. Na nosiči měl jen dvě brašny. Jedna byla normální, druhá byla veliká jak pouzdro na mobilní telefon Ten ovšem  neměl. Ptal se nás kam jedem. A taky jaký je na Korsice počasí a kde se asi tak zhruba nacházíme. Dali jsme mu napít piva a to mu udělalo viditelně dobře. Uznale kvitoval naše cyklistický výkony. Pochází ze Stuttgartu. "A co ty, jak jezdíš?", ptáme se ho "No taky trochu. Byl jsem i u vás, předloni, když jsem objížděl středomoří. Asi 21 tisíc kilometrů, za devět měsíců.."

Pak vyprávěl jak jel přes Pyreneje do Portugalska, Alžíru a Tunisu, z Libye do Asie - Jordánska, Sýrie, Turecka, na Balkán a přes Ukrajinu, Slovensko a Čechy domů. "Tohle kolo, to mám líp vybavený, to je zimní. Ještě mám letní, na tom jsem tehdy jel. Má jen dva tácy a je tak jednoduchý, že se nemůže porouchat". Při pohledu na Zdeňkova Cannona a hydrauliku brzd pravil ".. tohle ti v Africe nikdo neopraví." Ty vole, to byla lekce.

Říkáme mu Egon. Rozloučili jsme se a vyprovázel nás jeho široký a srdečný úsměv.  Ještě jsme se několikrát v podvečer na trase míjeli. Egon zpravidla seděl na patníku, chlemtal vodu z potoka a vypadal, jako když si vyhlíží nějakou autobusovou zastávku na přespání. Stan samozřejmě nevozí..

Pokračujeme přejezdem propoje mezi St. Florent a Ille Rousse. Poprchává. Je trochu i zima. Překonáváme krček mezi St.Florent a Bastií. Poslední stoupání na Col de Teghime je pěkný maso. Ještě že už máme formu.

V 19.OO stojíme na posledním korsickým vrcholku. Pod námi leží Bastia a vedle nás dělo z 2. sv. války. Kropím Korsiku korsickým pivem. Je tu pěkná klendra a to jsme v červnu ve středomoří. Zebe tu ovšem jak na Horkách v listopadu. Při sjezdu do Bastie registruju první signál budoucích vážných problémů s kolem - bycikl pod zadkem v zatáčkách "plave"....

Horským sedlům
Kde potkáš nejmladšího syna Pierra Richarda?
No přece tam, kde jablka dozrála.
Co tam uvidíš?
Margherittu s dámami a trpaslíky,
rozverné přihlížející, královský pár v odrazu zrcadla
a naposled nás.
Z.K.

Bastia je kapitola sama pro sebe. Nekorzujou tady navoněný dámy s psíky a pěkný chlápkové se zastříženými pejzy. Žije to tu svým životem. Starý centrum je autentický gheto - jak ze starých Verneovek. Marně lovíme směnárnu. V sobotu nic, mějte si franky. Zašíváme se v zákoutí zátoky plachetnic poblíž kašny s tekoucí vodou. Stmívá se. Vaříme, děláme si pořádek ve věcech - zkrátka chystáme se na půlnoční trajekt do Livorna. Pak odcházíme do terminálu přístavu. Čeká nás tu obrovitá žlutá loď Corsica-Sardinia Ferries. Jsme zvědavi na noční plavbu.

Bastia
Dlouho do noci svítíš
ach, co z toho máš.
V poledne spadlé hvězdy
na zem počítáš.
(Vlad. Merta)

Loď nás po 23. hodině pohltila. Přivazujem kola vedle kamionů a caravanů a se spacákama vybíháme do 4. patra, kde je samoobslužná restaurace. Na horních otevřených palubách jsou k dispozici sedo-lehátka a tak nostalicky hledíme na světýlka noční Bastie. Pozvolna se zmenšují až mizí docela. Za námi je jen širokánská dálnice zpěněný vody osvětlená měsícem. Zdeněk spí na koberci v restauraci. Mě to nedá, dávám si decku vína a probírám nad mapou další dny. Usínám na karimatce na palubě. V noci je vítr a tak se schovávám pod lavičku. Budí mě jen jedna veliká vlna, kdy se loď trochu víc naklonila a ujel jsem z karimatky na podlahu. Celkově velká pohoda, k ránu je moře klidnější a do Livorna míříme za ranního rozbřesku v atmosféře snídaně na palubě. Je možno odtud pozorovat protiplovoucí  lodě opouštějící Livorno někam do světa.

Trajektům
Chtěls lodě znát
nebo další přístav snad?
Teď počítej hodiny na vlnách.
Z.K.