Senátní obvod č. 13

Senátní obvod č. 13

Seznam obcí v senátním obvod č. 13

MLADOVOŽICKO A VOTICKO

VESELSKO A SOBĚSLAVSKO

BECHYŇSKO

TÁBORSKO

SEVEROVÝCHODNÍ PÍSECKO

MILEVSKO A OKOLÍ

MLADOVOŽICKO A VOTICKO

MladovožickoMohutná pásma hustých lesů, která se táhnou od Blaníku k Chýnovu, tak i od Neustupova k Miličínu. Říčka Blanice a hrad  Šelmberk. Rybníky i zapomenutá zákoutí zvou milovníky přírody a klidu. Mezi turisty bývalo Mladovožicko pro svůj vzhled nazýváno „Českým Solnohradem“.  

Mladá Vožice - malebné město severovýchodně od Tábora. Pro mne také nostalgická vzpomínka na projekty odkanalizování z počátku mé projektové dráhy  i vůbec první, studentské hudební vystoupení v Záložně. Šelmberk  - zřícenina,  krásná dominanta uprostřed převážně zalesněné krajiny. Ratibořské Hory se svoji středověkou hornickou historií a mými letitými vzpomínkami na projektování místní čističky, Nemyšl – místo, kde moje matka léta pracovala v dětském ústavu sociální péče, tehdy v areálu barokního zámku. Vilice a okolí, prochozené v rámci mých  vodárenských průzkumů (stejně jako Smilovy Hory), ale také se mi vybaví pár tanečních zábav a promítání obrázků z mých expedic bezva partě místních cyklistických nadšenců. Šebířov, Všemyslice – další místa mých vodohospodářských a urbanistických průzkumů, studií i projektů.

Sever tohoto zadumaného kraje je zároveň hranicí s krajem středočeským. Tyto vnitřní hranice zasluhují zvláštní pozornost a péči – nejen z hlediska dopravní dostupnosti, ale i dosažitelnosti státní správy, zdravotnických či vzdělávacích služeb.  

 

VESELKO A SOBĚSLAVSKO

Veselsko a SoběslavskoSoběslavsko-veselská  blata, rovinatá krajina, rozprostírající se mezi Soběslaví, Veselím nad Lužnicí, směrem k Týnu nad Vltavou a Bechyni. Podmanivý kraj, umocněný  vesnicku architekturou, takzvaným „selským barokem“.

Pro mne má tři rozměry. Vodácký - ze splouvání Lužnice a  Nežárky od Třeboně přes Veselí, Soběslav k Táboru a dále do Bechyně. Muzikanský – jako student jsem zde prožil krásné chvíle, naplněné hudebními víkendy ve Veselí n/L a  jeho okolí (jo, akce na staré radnici – nezapomenutelné…). No třetí a nejhlubší je projektantský, kdy jsem rámci různých projektových stupňů vodovodů, kanalizací či plynofikací poznával  nejen velká sídla regionu, tedy Veselí nad Lužnicí a Soběslav, ale i ta menší na oněch tajemných Blatech – Klečaty, Komárov, Mažice, Zálší, Sviny, Debrník, Nedvědice, Borkovice, Drahov...

 

BECHYŇSKO

Bechyňsko Při vyslovení tohoto jména si vybavím hluboké údolí Lužnice pod Bechyní, kde skalní masiv obklopuje řeku. A k tomu také krásný „duhový“ most, technicky pozoruhodné stavební dílo našich prarodičů, završující již od roku 1903 provozovanou Křižíkovu elektrickou dráhu, nazývanou „Elinka“ nebo „Bechyňka“.

RNení to ovšem zdaleka všechno. Rád vzpomínám na kamarády na keramické škole, plavby po Lužnici a nejlepší l léta Židovy Strouhy. Ale také na bechyňské lázně, kde můj táta pracoval v závěru své profesní cesty jako lékař. Hlavatce, Želeč, Stádlec nebo Hodonice, to jsou zase místa mých nejrůznějších projektových prací v období před táborským starostováním – od územních plánů přes inženýrské sítě až po malé vodní elektrárny. Ta,a mnohá další zastavení – osobitý pivovar v Dražíči, Lužničanka nebo nepřehlédnutelný řetězový Stádlecký most a stádlecký zámek - to jsou také cíle mých pěších, vodáckých nebo cyklistických výletů. Je to malebný a turisticky koncentrovaně přitažlivý kus jižních Čech. Krásná příroda, proslulé lázně, slavná rožmberská i mnohem starší historie, ale také tradiční keramická škola s absolventy hudební proslulosti Karla Kryla, Mikiho Ryvoly nebo Viktora Sodomy. Dnešní Bechyně žije bohatým lázeňským a společenským životem. Je to malá městská perla celého našeho senátního volebního obvodu. Jistě má i své praktické problémy: jsem připraven naslouchat a pomáhat.

 

TÁBORSKO

TáborskoRegion Táborska leží na rozhraní Třeboňské pánve a Vlašimské vrchoviny. V krajině, po staletí obohacované prací našich předků se citlivě propojují  přírodní krásy s kulturními a historickými památkami. V příjemném, mírně zvlněném kraji Táborské pahorkatiny naleznete řadu vyhledávaných pamětihodností – hrady (Kotnov), jejich zříceniny (Kozí hrádek, Starý zámek u Borotína, Šelmberk, Choustník, Příběnice, Dobronice u Bechyně…), zámky ( Bechyně, na rozhraní táborského a jindřichohradeckého regionu pak Červená Lhota) či unikátní technická díla (Bechyňská dráha, Stádlecký řetězový most). Na jižním okraji  oblasti pak jsou rovinatá blata s typickou jihočeskou lidovou architekturou, rašeliništi a rozsáhlými lesními komplexy. K poznání  lákají i přírodní zajímavosti – Chýnovské jeskyně, Botanická zahrada v Táboře nebo rozmanité naučné  stezky. Krajina, propletená řekou Lužnicí je také plná rybníků, jimž dominuje Jordán, nejstarší údolní nádrž ve střední Evropě, dokončená v roce 1492. Ale Táborsko, to je také samotný Tábor, unikátní historické město. Jeho zrod je spjat nejenom s Janem Žižkou, ale i se jménem Jana Husa, velkého reformátora katolické církve. Jan Hus zemřel v německé Kostnici mučednickou smrtí již v roce 1415, přesto jej můžeme považovat za jakéhosi duchovního spoluzakladatele Tábora.

Žiji zde 57 let a tak to tady znám. Nejsem žádný zarytý až okázalý, úzce lokální patriot. Samozřejmě, že miluji genius loci táborského Starého města, tvořivost místních lidí či nádrž Jordán, na kterém jsem jako závodní plavec vyrostl, ale stejně tak kopce kdesi u Pohnání, údolí Lužnice kolem Příběnic nebo místa jako je Borotín či Choustník. Tábor je úzce prakticky propojen s našimi sousedy, Sezimovým Ústím a Planou nad Lužnicí. Všechno, co jsem kdy dělal, ať to souviselo s rodinou, prací či mými koníčky, to vše se odehrávalo především zde, na Táborsku a vyjmenovávat jednotlivá sídla, která mám se svým životem tady spojena, by znamenalo předlouhý výčet.      

 

SEVEROVÝCHODNÍ PÍSECKO

Severovýchodní PíseckoSeverní Písecko je jakousi branou do jižních Čech. V kopcovité krajině se střídají rozsáhlé lesy s barevnými plochami polí, všude se zrcadlí velké množství rybníků, malých i velkých vodních toků a všechno oživují siluety kostelů a červené střechy na bílých staveních.  Je tu patrný otisk  života bohatých šlechtických rodů, jejichž osvícení členové povolali do svých služeb vynikající umělce a řemeslníky a dali tak vzniknout velkému kulturnímu dědictví. Lidová zručnost se projevila zejména ve stavbách selských stavení a kapliček. Severní i východní Písecko až po Albrechtice  má vysokou krajinnou hodnotu. Není tu žádný národní park ani chráněná krajinná oblast a přesto je to krajina do značné míry původní a čistá. To ji, spolu s množstvím historických památek činí vysoce atraktivní a vlídnou.

Severovýchodní Písecko do značné míry diferencované. Zatímco sever – Mirovice, Lety a další – už více rezonuje se sousedním krajem středočeským a je i dopravně přitahován širším okolím Prahy, střed a jih jsou více tradičně jihočeské a také orientované k okresní či krajské metropoli právě kraje jihočeského. Oblasti dominuje Orlická vodní nádrž se zámkem Orlík a hradem Zvíkov. Kdysi velmi hluboké údolí Vltavy je dnes překonatelné po mostech a krajina je dostupná po síti turistických a cykloturistických cest a tras. Ano, je to krajina vody, ale nejen velkých toků, také malých potoků a potůčků. Vzpomínám na Čimelice, Mirovice, Ostrovec, Albrechtice – místa, která jsem kdysi probádal v rámci studíí malých vodních elektráren.

 

MILEVSKO A OKOLÍ

Milevsko a okolíMírně až středně zvlněná vrchovina, která se na západě a jihozápadě svažuje do kaňonovitého vltavského údolí. Půvabná venkovská krajina, ozvláštněná řadou drobných církevních památek i lidových staveb.

Samotné Milevsko je pro mne spojeno s řadou projektových prací v období mého pracovního úvazku v sezimoústeckém Stavoprojektu, ať již to byly kooperace s místními vzduchotechniky nebo samostatné práce v oboru sanitární techniky a městského inženýrství. Pár vzpomínek se také váže k muzice. Město je blízko Tábora a je pozoruhodné. Vždyť první zmínka o něm pochází již z konce 12. století, v té době byla zahájena stavba unikátního milevského kláštera premonstrátů, památka, která by neměla ujít žádnému milovníkovi románské architektury. To, co Milevsku dále závidím, je nejen několik památek na  Benešově náměstí (stará radnice, pseudorománský kostel svatého Bartoloměje a vlastně i nedaleká židovská synagoga s kubistickým průčelím), ale i tradiční masopustní maškarní průvod, rok od roku lepší a opravdu akce „Milevšťáků“. Sever oblasti od Kovářova přes Chyšky a dále na východ hraničí se středními Čechami a venkovská krajina má trochu odlišný charakter, kontrastující s tím tradičně jihočeským. Oblast tzv. Čertova břemena se prolíná přes Jistebnicko až na Táborsko a každopádně zažívá neobyčejný turistický rozmach a má stále velký potenciál. Nadějkov, Sepekov, okolí Bernartic -  tato a další místa spojená s moji „civilní“ stavebně-inženýrskou praxí, Jistebnici pak speciálně i s častou účastí na Silvestrovském běhu. Zatím dávám 15 km, snad mi to ještě nějaký čas vydrží...:).

Partner Partner Partner Partner