Cyklistika 
Jízda na kole, to je ohromná svoboda. Je o to větší, má-li člověk s sebou alespoň skromné živobytí. Pořídil jsem improvizované deníky ze svých dálkových jízd. Možná, že v nich najdete inspiraci, či zajímavé informace.
P.S.:
Prosím o toleranci mírně obhroublého slovníku, plného nespisovných výrazů a občas i lehkých vulgarismů. Text totiž vznikal přímým přepisem mých autentických komentářů během jízdy z diktafonu. Právě z hlediska autentičnosti jsem se rozhodl text neměnit. Tak pardon...
SALZBURG – LUBLAŇ – TÁBOR 2011
WALES + IRSKO 2010
Kanada 2009
PORTUGALSKO – TÁBOR 2008
ISLAND 2007
Tak dobrý den. Jsem na počátku jubilejní, desátý cykloexpedice. Pojal jsem to proto dost velkoryse - oblíbenej sever, oblíbený cestování lodí, jako bonus severní pobřeží Francie a německý Alpy, který jsem v roce 2004 poněkud protrpěl. Letos by tedy mohly vyjít lépe, díky kvalitní přípravě, solidnímu zdraví a spolehlivýmu kolu. Samozřejmě dominuje Island, podle některých názorů země, kam jezdit na kole je trochu blbost. Tomu samozřejmě nevěřím. Čeká mě ještě spousta dní, než tam dorazím.
Pobaltí - Tábor 2006
Po čtyřech letech jedu zase na sever. Je tu ale jeden rozdíl: Na cestu už mě nevyprovází předvolební billboardy Vladimíra Špidly, nýbrž billboardy povolebního troublemakera Jiřího Paroubka. Další rozdíl spočívá v tom, že hlavní trasa povede výhradně přes státy, jež byly součástí tzv. východního bloku. A z toho vyplývá poslední, stručně řečený rozdíl: Eura jsou mi letos k ničemu.
Skotsko - Tábor 2005
Už jsem si zvyk na každoroční rituál - podzimní nostalgie nad prožitým létem a minulou expedicí, zima ve znamení úvah “kam by se dalo jet“ s následným vyzrazením plánu rodině a konečně jarní detailnější příprava trasy, přepravy kola, shánění map a lov v síti sítí. Bylo to tak i letos.
Neapol - Tunis - Tábor 2004
Začíná vyprávění o mojí cyklistický expedici č.7. Zvolil jsem klasickou variantu s autobusovým přesunem někam a pak následným návratem domů. Ale ono je to trochu složitější.
Z Tábora kolem Rakouska 2003
Sever 2002
ŘÍM A KORSIKA 2001
Když jsem přemýšlel, odkud by se ještě dalo dojet přes slušné kopečky do Tábora, padl můj zrak na středomořské ostrovy Sardinii a Korsiku. Třešničkou na dortu se stal Řím jako výchozí bod. Jarní putování ve dvojici se Zdeňkem Kadlecem bylo v okořeněno nejen jeho poetickými glosami, ale také parádním nočním trajektem z Bastie do Livorna a poněkud drsnějším počasím v závěru v Alpách. Hlavní dojem ? Korsika ne
KOLEM ČESKOSLOVENSKA 2000
Akce vymyšlená na poslední chvíli. Opět jsem jel sám, ale vzpomínám na to jako na velmi zábavnou akci. Na dosud nejdelší, 3050 km dlouhé cestě jsem měl možnost navštívit slovenské hory, které jsem znal dosud jen jako pěší turista. Po letech jsem se zase dostal do Maďarska a Polska. V Čechách jsem si doplnil zeměpisné vzdělání v místech, kde jsem se paradoxně ocitl poprvé. A co skvělá Vídeň, medzilaborecké Muzeum Andy Warhola, nebo parádní hřeben Krušných Hor? Bylo to neobyčejně pestré putování šesti zeměmi, za krásného počasí, s nízkými finančními náklady a finálním pocitem, že u nás je taky fajn.
BARCELONA - PAŘÍŽ 99
Druhá cesta byla motivovaná přáním poznat Pyreneje. Tentokrát jsem nejel sám, ale s kamarádem Karlem Finkem. Cesta ve dvou je něco zcela jiného než sólojízda. Byli jsme v pohodě a zejména ty Pyreneje jsme si fakt vychutnali. Navíc Karel výrazně obohatil deník svými bezprostředními postřehy nováčka.
Nice - Tábor 98
Moje první cesta. Zcela neopakovatelná a jedinečná. Nejen z hlediska výškového profilu, či dlouhodobého osamění, ale také pro prvotní odzkoušení řady technických záležitostí, byciklem počínaje a vařením, či oblečením konče. Příliš jsem netušil do čeho jdu a když teď čtu svůj deník, musím se občas sám nad sebou pousmát. Současně je mi smutno, že do této řeky už nikdy nevstoupím. Byla to totiž nádhera.
